Praha vol. 3 – Svatá Holčička.

Každý turista zná Pražské Jezulátko, ale ne každý Pražan zná Svatou Holčičku. Právě jí a lidem, kteří zachraňují jeden hřbitov, je věnován tento článek.


 

Konec října pro někoho znamená Halloween. Mě ale víc baví dušičky. Ne proto, že bych byla zarytá tradicionalistka a odmítala veškeré importované svátky, záminka k převlečení se do něčeho divného a následný večírek mě vždy baví, ale jinak mi celá ta věc nic neříká. Nemá v sobě kouzlo, páchne po plastových dýních a levných kostýmech. I když pořád lepší než Valentýn nebo Santa Claus, to zas jo.

Zato dušičky! Svíčky hořící na ztemnělých hřbitovech, převalující se mlha, vlhký vzduch prosycený vůní (potažmo zápachem) tlejícího listí, lezavo, chuť na čaj s medem….Miluju hřbitovy celoročně, baví mě v létě pozorovat hřbitovní kočky a veverky, poslouchat ptáky a snažit se domýšlet příběhy za jmény na náhrobcích. Nejsilnější atmosféru ale mají vždy na podzim.

 

 

Malostranský hřbitov

 

Jednou jsem takhle jela tramvají přes Bertramku. Byl podzim, žádná romantika, prostě hnusně a tma. A najednou vidím, že ten starý rozpadlý hřbitov, přímo u zastávky, je plný světel a lidí. Nedalo mi to a začala jsem pátrat. Potažmo zadala jsem do vyhledávače patřičné heslo a dozvěděla se, že tady skupina nadšenců pořádá dušičky.  Lidi během odpoledne přicházejí, rozsvěcují svíčky na hrobech dávno zapomenutých lidí, a to místo na chvíli oživne (jestli se to tak dá říct). Kromě toho se tu pokaždé konají za dobrovolné vstupné komentované prohlídky a čtení u hrobu Svaté Holčičky. Celé to má vážně pěknou atmosféru. Je jen na vás, zda si půjdete po svém nebo se přidáte k nějaké skupince s průvodcem.

Nejde jen o dušičky, během roku je tu akcí víc, příště bych ráda stihla Májovou slavnost. Ještě před pár lety bych sem nevlezla, vzhledem ke své poloze v oblasti se zvýšeným výskytem konzumentů heroinu, pervitinu a bezdomovců, to nebylo moc úpravné místo. Teď se začaly dít věci. Nedávno dokončili novou zeď i bránu, náhrobky procházejí renovací, celé prostranství je uklizenější a břečťanu byly nastaveny limity. Troška kouzla se tím ztratila, nejdřív mi z toho bylo smutno, ale je to nejspíš jediný způsob, jak hřbitov zachránit, vypadá to, že opravy probíhají s co největším citem.

 

 

Svatá Holčička

 

Asi tak v půlce, na pravé straně hlavní cesty, stojí nenápadná malá hrobka s ležící plastikou malé holčičky. Kdo byla a proč je svatá? Podle legendy se před jejím narozením omylem do těla dostal místo obyčejné duše anděl. Holčička nebyla určena pro tento svět, trápila se neštěstím ostatních víc než zdrávo, no realita asi byla jiná, více o si o ní můžete přečíst zde, případně si přijďte poslechnout celý příběh příští dušičky přímo na místo.  Podstatné je, že po její smrti na hrob začaly chodit děti a nechávat na něm svá přání. Některá se nejspíš splnila, i dnes bylo pod svíčkami položeno několik různě starých vzkazů. Takže, proč to nezkusit? Vemte si svíčky, tužku, papír a vyrazte za ní.