Roudnice nad Labem, Dobříň a nějaké procházky

Přišel duben a v naší zemi dále pokračuje nouzový stav. Do přírody ale chodit můžeme. Ideálně někam, kde nejsou davy lidí. Vybrala jsem pro inspiraci pár míst, která jsem za poslední týdny prochodila.


Oficiálně se máme držet doma se svými blízkými, ale to bych se asi zbláznila. Navíc bydlím sama. Proto se ve vší slušnosti stýkám jen s pár lidmi. A ti rádi chodí. Naše výlety začínají na hodince v pauze přes poledne a někdy se protáhnou i na 15 kilometrů. Hlavním kritériem je snaha o nalezení cíle, kde se nekoncentrují davy lidí a nekonečné šňůry cyklistů. To splňují snad všechny hřbitovy. A že jsem jich prošla požehnaně. Jenže po chvíli vás přestanou bavit. I tak jich pár musím nutně zmínit.

 

Hřbitovy

Klasikou jsou Olšanské hřbitovy. Najdete tu naučné cedule, na kterých se dozvíte více o zajímavých osobnostech zde pohřbených. Olšana mám celkem prochozená, teď na jaře jsou hodně rozkvetlé a žije tam spousta veverek. Méně známá je část, které říkám „ruská“. Když směrem od Flory projdete na konec a přejdete ulici J. Želivského, dostanete se k vojenskému hřbitovu, který je spojený s částí, kde najdete hodně ruských a hlavně pravoslavných hrobů, stejně jako kostel. Z fotek byste neřekli, že jste v Čechách. Tento hřbitov sousedí s židovským hřbitovem, který je také moc pěkný.

 

 

Nedávno jsem objevila břevnovský hřbitov, ke kterému se dá dojít úplně liduprázdným parkem, který začíná na Vypichu. Vchází se do něj od konečné tramvají a vede ke svaté Markétě (tzn Břevnovskému klášteru). Cestou zahlédnete velmi sofistikovaná a upravená obydlí bezdomovců a koncem března tam roste záplava česneku podivného. Park náhle končí a vlevo je cestička vedoucí na další cestu a směrem ke klášteru. Vy pak zase zabočíte před klášterní zdí doleva až dojdete ke hřbitovu. Nebo se můžete zdržet a projít si areál. Samotný hřbitov je pak velmi klidný, mimo zástavbu, jsou zde vzrostlé stromy a dostatek stínu. Když budete mít štěstí, najdete i hrob Karla Kryla. Zpět se vrátíte horem, po silnici za chvilku dorazíte k Hvězdě.

 

Z Černošic do Radotína

Dost zvláštní shodou okolností jsem se ocitla jednu neděli kolem poledne u nádraží Černošice. V tu chvíli mi přišlo jako dobrý nápad dojít do Radotína. Sluníčko svítilo, stezka podél vody byla tak plná cyklistů, že chvilka klidu a možnost sundat si na pár minut tu debilní roušku byla skoro nulová. Nicméně fakt tam bylo pěkně. Asi v půlce cesty jsem potkala jednu známou, jak jede na kole z nákupu. Ta mi poradila jít příště druhou stranou, která vypadá, jako kdyby tam žádná cesta nebyla. Hlavně tam však není cyklostezka.

O pár dní později jsme se tedy vydali zkusit druhou cestu. Měla jsem už znalost místních reálií, proto jsme si nebrali svačinu. Hned u vlaku vpravo začíná ulice, ve které najdete vše, po čem srdce touží. Na rohu Hájek a Hájková, o kousek dále uzenářství Naše farma. Čekala jsem předražený hipster style a vůbec! Deset deka šunky uzené na švestkovém dřevě za 20 korun, výborné paštiky, pečivo z radotínské pekárny. K tomu dobré limonády a pivo od Matušky. Vybaveni jsme vyrazili přes koleje k řece a přes lávku.

Nejdříve jdete trochu směrem od vody, ale cestu na mapě najdete snadno, stočí se později doleva. Celou dobu nikde nikdo. U řeky si můžete sednout na břeh a vychutnat svačinu, sledovat vás bude maximálně z protějšího břehu rybář se svojí basou Braníčků. Potkáte koně, stromy požrané a pokácené od bobrů, spoustu ptáků a možná i nějakou tu zvěř. Až zahlédnete radotínskou lávku, budete vědět, že jste skoro u cíle. Od ní na nádraží snadno trefíte, případně si můžete dát pizzu ve výdejním okénku Luny na náměstíčku. Vlaky jezdí každých 30 minut, směr Černošice to je Hlavní nádraží – Smíchovské nádraží – Velká Chuchle – Nádraží Radotín (až sem platí Lítačka) – Černošice. Pokud si na Smícháči všimnete stojánku s desinfekcí a bude vás tlačit pocit zodpovědnosti si to cmrndnout na ruce, nedějte to. Smrdí jak petrolej.

 

Roudnice nad Labem a Dobříň

Pro odvážnější tu máme jeden celodenní výlet mimo Prahu, který zvládnete snadno i bez auta. Ve všední den jezdí autobus z Holešovic do Roudnice asi 45 minut, jinak z Hlaváku je to něco okolo hodiny vlakem.

Nevzali jste si svačinu? Na náměstí, kde staví autobus, najdete pekárnu, cukrárnu i farmářský obchod se skvělými ovčími a kozími sýry, místním pivem a vínem. Nahoře nad náměstím vpravo je v pátky a sobotu otevřené výdejní okénko vyhlášené cukrárny Dortletka (brzy snad bude otevřeno normálně). U zámku ze strany od náměstí stojí food truck nabízející sushi, saláty a poké boxy za rozumné ceny.

Zásoby doplněné? Můžeme vyrazit. Cestou už nebude žádná další příležitost a čeká nás asi 15 kilometrů.

Po cyklostezce podél řeky, na kterou dojdete prostě vlevo dolů podél mostu, se vydejte doprava směr Dobříň. Chvíli budete potkávat cyklisty i pěší, ale pak to ustane. Na konci se cesta rozdvojuje, odsud je naše trasa smyčka. Je jedno, kudy to vezmete, my šly doprava. Přes vesnici dojdete k nádraží a od něj dál rovně po asfaltce až k pískovně. Samotná vesnice je celkem nezajímavá, můžete si ale všimnout ukazatelů, kam tady při různých záplavách sahala voda.

 

 

Poté, co zabočíte k pískovně, zjistíte, že je sakra o hodně větší, než jste si mysleli!!! Asi by jí šlo obejít celou, nám stačilo dát si malý okruh, vidět pár naháčů v křoví a vyrazit dál. Dokud ještě není koupací sezóna, je tu klid, v létě to tak nebude.

Z levé strany pískovny vede cesta k rybníku, okolo kterého projdete k silnici vedoucí k vlastní pískovně tzn fabrice. Po silnici dojdete těsně před její vrata a spatříte cestičku doleva přes vlakové koleje. To je směr, který chcete nyní držet. Projdete přes další silnici na lesní cestu a postupně se propracujete až na stezku Dobříňským hájem. Ta vede pomalu k řece a podél ní a je opravdu nádherná. Lužní les na jaře, to chcete. Když spatříte první podivné chatičky a karavany, víte, že jste zpátky v Dobříni a za chvíli narazíte na cyklostezku. Od momentu, kdy jsme opustily posledního návštěvníka pískovny (velmi přátelského motorkáře, který byl asi osamělý), jsem minimálně hodinu nepotkaly ani jednoho člověka a pak jen pár. Za mě opravdu moc hezká cesta a hlavně bez kopečků!

 

 

 

Kam nechodit

Hlavně nechoďte do Stromovky! Lidí tam je už dost a když tam nepůjdete, uděláte radost jedné mojí kamarádce. Náplavka taky nestojí za to, není tam hezky. Leda byste si vyšli na smíchovskou stranu směr železniční most a Chuchle, tam moc lidí nechodí. Jinak skoro kdekoli v Praze u řeky jsou lidé ve větším množství – Troja, Holešovice, Podolí… prostě všude.